Stroj s 217 lidmi na palubě se zřítil se do Atlantického oceánu asi sto kilometrů od amerického pobřeží. Ve 2.15 přijala pobřežní stráž hlášení o nehodě a vyslala na místo záchranná plavidla. Na místě havárie nebylo nic než trosky a bylo zřejmé, že nehodu nikdo nepřežil. Na hladině byla jen část vraku, většinu bylo třeba vyzvednout z mořského dna. Nález černých skříněk komplikovala hloubka moře i skutečnost, že síla nárazu utrhla polohové majáky a došlo k oddělení vysílače, který pomáhal zařízení pod vodou lokalizovat. Datový zapisovač, který ukládá informace o jednotlivých systémech, se podařilo nalézt devět dní po nehodě, hlasový zapisovač čtyři dny na to. První kroky vyšetřovatelů se soustředily na prověření, zda se letoun nestal předmětem teroristického útoku. Po důkladném prošetření tuto variantu vyloučili. Analýza dat neprokázala ani žádnou závadu technické povahy. Ze statistik vyplývalo, že za většinou chyb způsobených piloty stojí špatné počasí. Toho dne ale bylo jasno s dobrou viditelností a v kokpitu seděla zkušená posádka. Vyšetřování se nakonec soustředilo na dvě verze – selhání techniky, nebo člověka. Jednou z klíčových otázek bylo, proč se v kokpitu objevil zastupující první důstojník tak brzo. Střídat Anwara měl až mnohem později. Po odchodu kapitána z kokpitu nahrál hlasový zapisovač sérii podivných zvuků, jejichž význam nebyl vyšetřovatelům nijak zřetelný. V tentýž moment se začalo letadlo propadat.Egyptští odborníci přičítali podivné chování prvního důstojníka náhlým nečekaným propadům letounu, které ho přiměly přejít na ruční řízení. S tím ovšem nesouhlasili američtí experti, kteří si stáli za tím, že nenalezli na stroji žádnou závadu, která by náhlý pokles stroje mohla způsobit. Podle údajů z datového zapisovače po vypnutí autopilota stlačil el-Batútý řídící páku od sebe, čímž spustil výškové kormidlo. Poté stáhnutím plynu snížil výkon motorů. Následkem toho se stroj překlopil do pádu. Egypťané tvrdili, že nešlo o záměr. Podle nich mohlo dojít k poruše výškovky, kterou sám nedokázal zvládnout. Záhadou zůstává, proč o tom nebyla ani zmínka na nahrávce z kokpitu. Když se kapitán dostal zpět do kabiny, zeptal se, co se děje, ale důstojník mu neodpověděl. Kapitán pak činil kroky, kterými se snažil letoun z pádu vyrovnat, ale netušil, že el-Bátutý již předtím dělal úkony zcela opačné, například zastavil přívod paliva nebo tlačil řídilo od sebe, čímž se stroj sklápěl dolů. Egypťané byli přesvědčeni, že tak činil z opatrnosti a jeho konání připisovali poruše výškovky. Tuto teorii podporovala i další skutečnost. Při zkoumání trosek byly objeveny tři nezvykle prasklé nýty, které byly součástí výškového kormidla. Egyptští experti nalezli na jejich povrchu rýhy, které ukázaly, že nýty praskly ve dvou různých směrech. Jeden se dal připsat nárazu do hladiny. Druhý lom ale musel vzniknout ještě dříve a mohl svědčit o zablokování výškovky, které by piloti nedokázali zvládnout. Američané s touto verzí ovšem nesouhlasili. Vodorovné ocasní plochy Boeingu 767 mají oddělené ovládání. V případě, že jedna z nich selže, může posádka pokračovat v letu bez větších problémů. Tuto teorii předvedli na řadě vymodelovaných situací. Po vyloučení mechanické závady a možnosti teroristického útoku se začali vyšetřovatelé více zajímat o osobu zastupujícího prvního důstojníka.Necelé tři týdny po neštěstí přinesla média zprávu, že Gamal el-Batútý těsně před nehodou několikrát prohlásil „odevzdávám se do rukou božích“. To vyvolalo četné dohady o tom, zda nebyl militantní islamista. Jeho zastánci však oponovali, že slova byla špatně vyložena a měla znamenat: „Spoléhám na Boha.“ Podle nich lidé tuto frázi používají, když usedají za volant, než vyrazí na cestu domů a studenti ji pronášejí na začátku zkoušky. Je to veskrze pozitivní rčení. Objevila se i teorie, že chtěl spáchat sebevraždu nebo se pomstít zaměstnavateli. Bylo mu skoro šedesát a stále zůstával prvním důstojníkem. Odtud mohlo pramenit určité nepřátelství k letecké společnosti. Navíc měl jisté finanční problémy související s krytím lékařské péče pro členy rodiny. 21. března 2002 po téměř dvouapůlletém vyšetřování vydal Národní úřad pro bezpečnost v dopravě závěrečnou zprávu, v níž se konstatuje, že pravděpodobnou příčinou havárie letu společnosti EgyptAir bylo vychýlení z kursu a následný pád do oceánu způsobený zásahy zastupujícího prvního důstojníka do řízení. Egyptský úřad pro civilní letectví reagoval značně podrážděně prohlášením, že profesionalita vyšetřujících amerických orgánů zůstala za očekáváním egyptské vlády. Proč se doopravdy Boeing 767 zřítil do hlubin Atlantiku, se už tak rodiny obětí pravděpodobně nikdy nedoví.
|