22. listopadu 2003 ráno žádal na baghdádském letišti o povolení k vzletu Airbus A300-B4 
společnosti DHL. Společnost přepravovala v Iráku poštu koaličním vojákům. Tuto službu zde zajišťovala již půl roku. Na baghdádském letišti se jinak nacházela především vojenská letadla, dopravující do míst zásoby a materiál. Jejich bezpečnost před teroristickými útoky, které v zemi neustále hrozily, na letišti střežily vrtulníky typu Apache. V 9.00 hodin letoun DHL vystartoval. Na palubě se nacházela tříčlenná posádka, které velel kapitán Eric Genotte. Jejich první zastávkou měl být ostrovní stát Bahrain. Teroristické skupiny, které na území operovaly, disponovaly množstvím zbraní, včetně protiletadlových střel. Jedna z takových skupin se právě toho rána chystala zbraně použít. A tak se krátce po startu stal Airbus A300 společnosti DHL terčem útoku teroristů, kteří na něj vypálili raketu SAM 14. Jednalo se o samonaváděcí střelu sledující tepelné záření vydávané motory. Letouny jsou vystaveny hrozbě pozemního útoku až do výšky 3000 m nad zemí. Byl to zde první případ zasaženého letounu střelou země–vzduch.
Raketa zasáhla křídlo a palivovou nádrž. Stroj se začal naklánět. Byla poškozena hydraulika, bez které nebylo možné letoun řídit. Airbus A300 má tři hydraulické systémy, na kterých je zcela závislý. Všechny tři teď byly zničeny zásahem; hydraulická kapalina mizela zasaženým křídlem. To navíc začalo hořet. Posádka si uvědomila, že její jedinou nadějí je okamžitě přistát. Vyřazená hydraulika ale znemožnila jakékoli manipulování strojem. Řídící páky se staly zbytečnými, nedaly se ovládat pohyblivé plochy. Veškeré naučené postupy tak byly posádce k ničemu. Stroj stále stoupal až do výšky 3800 m a pak začal náhle prudce klesat. Naštěstí nedošlo k poškození motorů. Zvyšováním a snižováním jejich výkonu se dařilo propady vyrovnat. Bylo ale nemyslitelné pomocí motorů přistát. Dalším problémem začalo být zasažené křídlo, které táhlo stroj doleva. I tento problém bylo třeba řešit pomocí motoru, a to udržováním vyššího tahu toho levého. Zanedlouho se pilotům podařilo let srovnat. Směřovali k letišti, které již měli na dohled. Začali se připravovat na přistání. Bez hydrauliky ale museli otevřít kryt podvozku ručně a nechat kola klesnout vlastní vahou. Spuštění podvozku ale opět narušilo rovnováhu stroje. Příď se zvedla a rychlost začala klesat. Bylo třeba opět zvýšit tah motorů. Navzdory potížím se jim opět podařilo letoun vyrovnat a přiblížit se k letišti, nacházeli se ale příliš vysoko, než aby mohli jít na přistání. Prudký sestup by mohl stroj roztříštit. Nezbylo než letadlo obrátit, letět pár desítek kilometrů a začít přistávání z větší vzdálenosti pomalejším tempem. Křídlo hořelo už víc jak 10 minut, z proražených nádrží unikalo palivo, zřícení letadla stále hrozilo. Airbus poté, co se nacházel zhruba 30 km od letiště, zahájil sestup na přistání. Během přibližování nesměla posádka zpomalit, příď by klesla a letadlo se mohlo zřítit. Rychlost stroje byla vyšší, než je při přistávání běžné, a tak byly na místě obavy, zda podvozek nápor vydrží. Další komplikací byl horký vzduch a silný boční vítr, které stočily letoun doprava a ten tak nakonec vyjel mimo přistávací plochu. Posádka Airbusu prokázala neuvěřitelné pilotní dovednosti, když přistála s hořícím křídlem a bez hydrauliky. Piloti museli ovládnout novou techniku letu, i když technologie, která má v podobných situacích pomoci, již byla vynalezena.Vyšetřování: Případ letu DHL byl první svého druhu. Jde o první potvrzený případ, kdy velké civilní letadlo bylo zasaženo raketou a posádce se i bez technického vybavení podařilo bezpečně přistát. NASA začala hledat způsob, jak se s podobnými obtížemi vypořádat. Nakonec přišla se systémem PCA (Propulsion Controlled Aircraft) – tzv. propulzním řízením letadla. Systém spočívá v tom, že pilot zadá do počítače, zda chce točit, klesat nebo stoupat, a povel neputuje hydraulickým vedením k řídícím plochám, ale počítač nařizuje motorům, co mají dělat. Testy ukázaly, že přestože nebyly použity běžné řídící prvky, stroj bezpečně přistál. Nehoda DHL rozvířila zájem o PCA jako doplňku vybavení dnešních letadel. Kdyby ho Airbus A300 v Bagdádu měl, snížil by se rozsah škod, které utrpěl.