Během druhé světové války začaly být u vojenských letadel používány proudové motory; technologie, která měla brzy způsobit revoluci jak ve vojenském, tak i civilním letectví. Vyvinout proudový motor vhodný pro civilní přepravu však nebylo jednoduché a výrobcům motorů se to dlouho nedařilo. Dále v tomto směru byly rozhodně motorářské firmy z Velké Británie, a proto není tak překvapivé, že prvním proudovým letadlem nasazeným v běžném civilním provozu byl DH_106Comet-britské společnosti de Havilland s motory de Havilland Ghost či Rolls-Royce Avon. Americké letecké společnosti byly vůči této nové technologii zrdženlivější. Narozdíl od velkých evropských aerolinií, jež byly často dotovány státem, musely více hledět na efektivitu provozu, a proto začaly jevit o proudová letadla zájem až v době, kdy se objevil reálný projekt schopný ekonomického provozu.
Boeing 707-120
Délka
44,2 m
Výška
12,94 m
Rozpětí
39,9 m
Hmotnost
53,3 t
Max. vzletová hmotnost
112,0 t
Dostup
9.600 m
Cestovní rychlost
884 km/h
Dolet
5.100 km
Počet cestujících
124-179
Uvedení do provozu
10/1958
Motory
Proudové
4x
Pratt&Whitney JT3C-6
55,6 kN
Boeing 707-120 | |
Délka | 44,2 m |
Výška | 12,94 m |
Rozpětí | 39,9 m |
Hmotnost | 53,3 t |
Max. vzletová hmotnost | 112,0 t |
Dostup | 9.600 m |
Cestovní rychlost | 884 km/h |
Dolet | 5.100 km |
Počet cestujících | 124-179 |
Uvedení do provozu | 10/1958 |
Motory | |
Proudové | 4x |
Pratt&Whitney JT3C-6 | 55,6 kN |
V roce 1946 začal americký výrobce motorů Pratt & Whitney s vývojem velkého proudového motoru s osovým kompresorem, aby ho o dva roky později americké letectvo objednalo pro své bombardéry B-52. Civilní verze těchto motorů s označením JT3 se pak stala základem letadla Boeing 707. K tomu však vedla ještě poměrně daleká cesta... První studie firmy Boeing na nový stroj s proudovými či turbovrtulovými motory vycházely z úspěšného typu 367, což byla původní vojenská a tankovací verze letadla Stratocruiser. Nová technologie proudových motorů si však vyžádala i novou, modernější kostru letadla, jak ostatně dokázal i projekt firmy Chase - XC-123A. Firma Chase namontovala na celokovový kluzák G-20 motory General Electric J47 převzaté z bombardérů B-47. Takovýto stroj vzlétl v dubnu 1951 jako první americké proudové letadlo, ovšem využití se pro něj nenalezlo, neboť zastaralá kostra letadla zcela promarnila výhody proudových motorů.
Během roku 1951 vykrystalizovaly práce v projekční kanceláři Boeingu do podoby návrhu s označením 367-80, nebo též Dash 80. Jednalo se o mohutný stroj s objemným trupem, s křídly o šípu 35 stupňů a se čtyřmi motory JT3 zavěšené v samostatných gondolách na křídlech, v poměrně značné vzdálenosti od trupu letadla, což mělo některé výhody, např. nižší hluk v kabině. V dubnu 1952 se Boeing rozhodl spustit projekt 367-80 a financovat ho z vlastních zdrojů značnou částkou 16 mil. USD. Boeing letadlo vyvíjel tajně a stále pod označením 367-80, i když tento stroj již neměl s letadlem 367 téměř nic společného. Teprve v květnu 1954, kdy nové letadlo poprvé vyrolovalo z továrny v Rentonu, jej Boeing uvedl pod novým označením 707, i když pro něj původně prosazoval název Jet Stratoliner či pouze Jetliner; číselné označení se však brzy vžilo. Boeing plánoval využít nový stroj dvojím způsobem. Kromě civilní přepravy měl sloužit i pro vojenské účely jako dopravní a tankovací letadlo. V září 1954 pak vojenské letectvo USA skutečně podalo první objednávku na stroj KC-135 - tankovací letadlo založené na prototypu 367-80.
Letecké společnosti však byly při objednávkách stále zdrženlivé a vyčkávaly. Prototyp 367-80 poprvé vzlétl v červenci 1954. Vybaven byl čtyřmi motory Pratt&Whitney JT3P-1 s tahem po 44,5 kN, které byly zavěšeny na křídlech. Ta byla zejména na odtokové hraně vybavena prostředky pro ovlivňování vztlaku a odporu; byly zde umístěny dvouštěrbinové vztlakové klapky, na horních stranách křídel pak spoilery. Přetlaková kabina byla dvoupodlažní, v horním podlaží s kabinou pro posádku a cestující, v dolním pak pro zavazadla a další náklad.
Společnost Pan American, jež patřila mezi americkým aeroliniemi vždy k těm nejprogresivnějším, učinila již dříve objednávku na britské Comety. Vzhledem k problémům letadel Comet však objednávku zrušila a 13. října 1955 oznámila objednávku 20 letadel Boeing 707. Vzhledem k tomu, že Pan Am důvěřovaly na poli civilních letadel spíše výrobci Douglas, jenž měl s vývojem civilních strojů dlouholeté zkušenosti, oznámila společnost také objednávku 25 letadel Douglas DC-7, která v té době byla pouze ve stadiu studií a projektů. Během chvíle ožily i ostatní letecké společnosti a další objednávky na 707 se začaly doslova valit; American Airlines projevily zájem o 30 kusů, objednávky přišly i od společností Continental, Braniff, TWA, ale i zahraničních Air France, Sabena, BOAC či Qantas. Každá společnost s větší objednávkou získala své "zákaznické" dvojčíslí, jež se přidávalo k označení letadla (např. společnost Qantas dostala dvojčíslí 38 a její letadla tak měla označení 707-138); tato dvojčíslí Boeing používá dodnes.
První sériový Boeing 707 dostal základní označení -120 a byl velmi podobný prototypu 367-80. Kabina dokázala pojmout až 179 cestujících, jako motory byly použity JT3C-6 s tahem po 55,6 kN, které pomohly dosáhnout cestovní rychlosti až 918 km/hod. a doletu až 4.900 km. Takový dolet ještě nezaručoval možnost transatlantické přepravy bez mezipřistání, přesto ho Pan American na linku New York - Londýn v říjnu 1958 nasadily (letadla musela přistávat v Ganderu pro doplnění paliva). Souboj o první transatlantickou linku s proudovými motory sice Beoing 707 prohrál s Cometem 4, renovovaným strojem společnosti de Havilland nasazeným na stejné lince firmou BOAC, ale brzy transatlantické linky opanoval. A to zejména díky nové verzi 707-320, jež měla prodloužený trup schopný pojmout v turistické verzi až 189 cestujících, a která byla vybavena motory JT4A-3 s tahem po 70,3 kN. Cestovní rychlost se díky tomu zvýšila až na 970 km/hod. a dolet na 7.500 km, což umožnilo společnosti Pan Am jako první zavést v srpnu 1959 transatlantické lety bez mezipřistání.
Letadla Boeing 707 byla postupně stále zdokonalována. Na všech sériových letadlech byly postupně zavedeny Krügerovy klapky na náběžné hraně křídla, jež pomáhly zvyšovat vztlak a snižovat tak dráhu potřebnou pro start a přistání, která však byla i tak značná. Největší vývojovou změnou však bylo pozdější využití dvouproudových motorů, kterými se začaly osazovat i již vyrobené stroje. Prvním dvouproudvoým motorem použitým u 707 byly motory Conway britské firmy Rolls-Royce s tahem po 78 kN, které Boeing využil u dodávek britským a evropským společnostem. Letadla s těmito britskými motory měla koncovku -420. Poté, co firma Pratt&Whitney dohnala svou ztrátu za Rolls-Roycem a urychleně vyvinula motory JT3D-1, začaly být tyto taktéž využívány u 707 a nahrazovaly starší motory JT3C. Letadla 707-120 osazená novými motory pak pro odlišení dostala koncovku B.
U verzí -320 začal Boeing montovat opět zdokonalené motory JT3D-3 s tahem 80 kN. Tyto stroje, s novým označením -320B, měly navíc zesílenou kostru a trup prodloužený o jeden metr. Během dalšího vývoje se změnilo i vybavení náběžné hrany a došlo k úpravě vztlakových klapek. Úspornější a výkonnější motory se projevily ve zvýšení cestovní rychlosti až na 977 km/hod. a doletem dosahujícím téměř 10.000 km. Boeing začal dále nabízet také konvertibilní verzi -320C, jež mohla být dle potřeb přestavěna během krátké doby na osobní či nákladní verzi, či kombinaci obojího. Stejně tak mohly letecké společnosti objednat čistě nákladní verzi -320F.
Výroba komečních 707 byla zastavena v roce 1978 poté, co bylo vyrobeno 878 letadel Boeing 707. Limitovaný počet letadel pro armádní účely byl vyroben i po roce 1978, definitivně pak tento program skončil v roce 1990. V současné době lze stále nalézt letadla 707 ve flotilách menších, zejména afrických, spoelčností, často přestavěná na nákladní letadla.
Boeing 707-320B | |
Délka | 46,61 m |
Výška | 12,93 m |
Rozpětí | 44,42 m |
Hmotnost | 66,4 t |
Max. vzletová hmotnost | 151 t |
Max. užitečný náklad | 21,5 t |
Dostup | 10.000 m |
Cestovní rychlost | 970 km/h |
Dolet | 6.900 km |
Počet cestujících | 147-219 |
Motory | |
Proudové | 4x |
Pratt&Whitney JT3D-3 | 80 kN |
Pratt&Whitney JT3D-7 | 84 kN |
Náhledy fotografií ze složky Boeing 707