Dosud největší letecká katastrofa se odehrála roku 1977 na Kanárských ostrovech. 27. března 1977 mířil na letiště Gando v Las Palmas Boeing 747-121 společnosti Pan Am. Na palubě se nacházelo 380 cestujících a 16 členů posádky. Mezi pasažéry byli většinou američtí důchodci, kteří se chystali strávit na Kanárech několik dní prázdnin. Letu velel kapitán Victor Grubbs.
Krátce po poledni se letadlo blížilo se svému cíli k letišti Gando. Ve 12.30 ale vybuchla na tamějším terminálu bomba, nastražená teroristy požadujícími nezávislost Kanárských ostrovů. Následovalo varování před dalšími možnými výbuchy. Z bezpečnostních důvodů bylo letiště uzavřeno a všechny lety odkloněny na okolní letiště. Letoun společnosti Pan Am dostal příkaz přistát na malém letišti na ostrově Tenerife. Stejný pokyn obdržel i kapitán Jacob Veldhuyzen van Zanten, který řídil let č. 4805 společnosti KLM. Z Amsterodamu převážel do Las Palmas 234 pasažérů a 14 členů posádky. I jeho letoun tedy zamířil na přistávací dráhu malého letiště Los Rodeos, které v té době již přijalo nemalý počet letadel a další se na přistání chystala. Los Rodeos bylo malé letiště vzdálené od Las Palmas půl hodiny a poskytovalo služby lehčím strojům, než jakým jsou Boeingy 747. Mělo jen jednu ranvej. Ve věži byli jen dva dispečeři, což by za normálního provozu stačilo. V osudnou neděli byl však nápor nečekaný. Takovou dopravní zácpu dispečeři na tomto letišti ještě nikdy neviděli. Letadla přistávala v těsném sledu. Všechny pojezdové dráhy byly zablokované letadly. A tak rozhodli využít vzletovou dráhu jako pojezdovou. Letadla postupně dojedou na druhý konec, otočí se a vzlétnou. Letoun KLM dorazil na Los Rodeos mezi prvními. Cestující opustili stroj a vydali se čekat do přeplněných terminálů. Kvůli jejich omezené kapacitě se již pasažéři Boeingu Pan Am ven z letadla nedostali.
Aby toho nebylo málo, začalo se prudce horšit počasí, nad letištěm se stahovaly mraky. V patnáct hodin místního času přišla zpráva, že se letiště Gando opět otevřelo. Vzhledem k tomu, že cestující Pan Am neopustili letoun, mohl jejich Boeing odstartovat mezi prvními. Pojezdová dráha byla ale přeplněna. Posádka dostala instrukce vrátit se na ranvej 12 a odbočit na ranvej 30, odkud by vzlétli. Dvanáctka ale byla blokována Boeingem KLM, který čekal na nalodění všech pasažérů a doplnění paliva. Kvůli nižší váze při vzletu je normální praxí nabrat jen určité nutné množství paliva a rezervu kvůli bezpečnosti. Ale kapitán nizozemského letounu natankoval pětapadesát tun. Tedy dost, aby se dostal nejen do Las Palmas, ale i zpět do Amsterdamu. Rozhodnutí natankovat bylo nepochybně dalším z množství náhod, které nakonec vedly ke katastrofě. Pan Am čekal kvůli blokaci KLM další dvě hodiny. Kapitán sice nejprve nastartoval motory a snažil se kolem letounu projet, ale Boeing 747 je dlouhý přes šedesát metrů a není stavěný na takové kličkování. Chyběly čtyři metry, aby mohl projet.
Piloti KLM postupně spouštěli motory a připravovali se vyjet na ranvej ke startu. Za dobrého počasí by žádný problém nenastal. Nad Tenerife se však snášela hustá mlha a viditelnost byla na minimální hranici přípustné pro vzlet. Pojížděli po ranveji 12 až na konec, kde se otočili o 180 stupňů, aby na stejné ranveji mohli vzlétnout. Pan Am dostal instrukce následovat KLM a na třetím výjezdu odbočit vlevo. Kvůli mlze letoun jedoucí před sebou vůbec neviděli. V Boeingu 747 jsou piloti vysoko nad zemí. Je obtížné vidět ven, stroj je určen k létání, ne aby jezdil po dálnici v husté mlze a hledal výjezd. Pan Am stále sledoval KLM, ale teď velmi pomalu, protože piloti byli zmateni. Navíc si nebyli jisti, zda dobře rozuměli dispečerovi, který výjezd mají použít. Vypadalo to, že není možné, aby 747 zabočilo na třetí výjezd. Jako logický se jevil ten další. Také v kontrolní věži byli dispečeři nervózní. Několik minut vůbec oba velké Boeingy na ranveji neviděli. Nebyl tu pozemní radar, který mívají velká letiště. Pracovali víceméně poslepu. Nakonec dispečeři vydali KLM traťové povolení, které si kapitán vyložil jako povolení k vzletu a vzlet zahájil. A řítil se přímo na letoun Pan Am. Když do Boeingu 747 společnosti Pan Am letoun KLM narazil, letadlo se otřáslo, až to zadunělo. Nejdřív se ozvala strašná hlasitá rána. V kokpitu se rozbila všechna okna. Pravé křídlo bylo v plamenech. Po horním salonku, ve kterém sedělo osmadvacet lidí, zůstala jen velká díra. Vypukl naprostý chaos. Z letadla KLM téměř nic nezbylo. Letělo ještě asi čtyři sta metrů, než se zřítilo na zem. Pětapadesát tun paliva, které natankovalo, způsobilo, že všichni na palubě zahynuli ve žhoucí explozi. Kvůli mlze trvalo záchranářům skoro dvacet minut, než objevili, že i Pan Am má problémy. Jen dvacet procent jeho cestujících se dostalo ven živých. Většina se shromáždila na levém křídle, které jako zázrakem zůstalo nedotčené. Počet obětí se vyšplhal na číslo 583, téměř dvojnásobek předchozí nejhorší katastrofy.
Vyšetřování: Oficiální zprávu vydalo Španělsko. Z havárie byl obviněn kapitán Van Zanten, který vzlétnul bez povolení. Nizozemci to odmítli uznat. Uveřejnili vlastní zprávu, podle které tragédie vznikla kvůli špatné angličtině dispečerů a všeobecnému zmatku na Los Rodeos.