11. prosince 1994 ráno odstartoval z letiště Ninoy Aquino International Airport Boeing 747-283B společnosti Philippine Airlines. Na pravidelné lince Manila–Tokio s mezipřistáním v Cebu řídil let 434 zkušený kapitán Ed Reyes.
První část letu probíhala hladce, na palubě se nacházelo jen velmi málo pasažérů, ze čtyř stovek sedadel bylo obsazeno jen málokteré. Jedním z pasažérů byl i jistý Arnaldo Florany. V 6.50 místního času přistál letoun na letišti v Cebu, vzdáleném na 550 kilometrů. Florany spolu s dalšími několika cestujícími opustil letadlo a na palubu nastoupilo 256 nových pasažérů, kteří s linkou pokračovali do Tokia. Start letadla se tentokrát kvůli hustému provozu na letišti zpozdil zhruba o čtyřicet minut. V 8.38 posádka konečně obdržela povolení ke vzletu. Kapitánu Edu Reyesovi v pilotní kabině asistoval první důstojník Jaime Herrera a palubní inženýr Dexter Comendador. Letu vše přálo, panovalo jasné počasí a dobrá viditelnost. Kromě menšího zdržení šlo vše dle plánu. Dvě hodiny po startu letěl stroj ovládaný autopilotem ve výšce deset tisíc metrů nad jihojaponským ostrovem Minami Daito. Práci pilotům usnadňovala automatika, která udržovala letadlo v kursu a stálé letové hladině.
Znenadání letounem otřásla exploze. Ve dvacáté šesté řadě vybuchla bomba. Výbuch poškodil řídící systémy. Letoun se začal nebezpečně naklánět. Piloti museli získat nad strojem kontrolu, jinak hrozilo, že se zřítí do oceánu. Autopilot náklon vyrovnal, ale následky výbuchu tím nepominuly. Bylo třeba ověřit, zda nedošlo ke ztrátě tlaku. Kapitán se také obával, zda výbuch nepoškodil plášť letounu, to by znamenalo nutný rychlý sestup. Přestože se v podlaze objevila veliká díla, vypadalo to, že to trup letadla vydrží. Zanedlouho však posádka zjistila, že výbuch částečně poškodil autopilota. Stroj nereagoval, nedařilo se s ním obrátit, klesnout, stoupat ani zatočit. Kapitán vyzval cestující, aby zachovali klid. Spousta lidí krvácela, pasažér, pod nímž nálož vybuchla, utrpěl zranění, na jehož následky během následujících chvil zemřel. Muž, který seděl na následujícím sedadle, byl vážně poraněn a potřeboval rychlou lékařskou pomoc. Tokio bylo ještě stále vzdálené dvě a půl hodiny letu. Ed Reyes se tedy rozhodl přistát na letišti v Okinawě, vzdálené asi 75 km, kam v tom okamžiku vyslal nouzový signál. Přistání však rozhodně nebude snadné. Autopilot nereagoval na žádné kapitánovy příkazy. Letoun pokračoval přímo a Okinawu míjel. Nabízela se možnost vypnout autopilota, tím však zároveň hrozilo, že by posádka ztratila i tu minimální kontrolu, kterou nad Boeingem měla. Nakonec se rozhodli automatický systém řízení odpojit. Odpojení autopilota letadlo ustálo bez následků. Stroj se ocitl plně v rukou posádky. Kapitán zvýšil tah motorů na levé straně a snížil naopak výkon těch vpravo. Letadlo se zvolna stočilo. Podařilo se i snížit rychlost a ovládnout klesání stroje. Boeing 747 společnosti PAL v pořádku dosedl na přistávací dráhu v Okinawě.Vyšetřování se rozběhlo téměř okamžitě. Pozornost se stočila k muži, který se nacházel na sedadle v místě výbuchu. Zjistilo se, že tělo nešťastného cestujícího, které absorbovalo hlavní nápor exploze, zachránilo vlastně ostatní pasažéry. Kdyby byl výbuch směřoval do strany, mohly být následky mnohem tragičtější. Mohlo dojít k proražení trupu a ztrátě tlaku. Nálož však poškodila ovládací kabely kormidla a výškovky, které byly vedeny stropem stroje. Velikým štěstím bylo, že se sedadlo 26 K, pod kterým byla výbušnina nastražena, nenacházelo přímo nad palivovou nádrží. Vyšetřovatelé zajišťující v letounu stopy zanedlouho rozpoznali časovač, který byl sestrojen ze speciálně upravených digitálních hodinek. Tím objevili důležitou stopu vedoucí k pachateli. Rozběhlo se pátrání po jednom z nejhledanějších teroristů světa Razímu Jusúfovi napojenému na Al-Káidu neboť všechny stopy vedly k němu. Na základě indicií nalezených v atentátníkově osobním počítači se nakonec hledaného teroristu podařilo zatknout v jeho rodném Pákistánu. Za všechny své činy byl odsouzen.